Krize při učení - jistota, kterou Vám nikdo nevezme 
Jsou věci, kterých chceme dosáhnout a jsou věci, které přicházejí sami, a pokud se jich zbavíme, vrací se. Vydržet a projít celou knížku do konce není jednoduché, měl jsem ted pár dní, kdy mě to opravdu nešlo a nechtělo se mi.
Opět se mi potvrdilo, že když na pár dní vynechám návraty nejsou snadné, vše jde obtížněji.
Nechal jsem všeho být a prošel si všechna závěrečná cvičení tedy překlady většinou z češtiny do španělštiny. Vzal jsem to od 1. lekce až k té poslední, u které jsem byl, lekce 29 a v tu chvíli zjistíte, co už všechno umíte, a že ta disciplína stála za to. Samozřejmě dělám chyby, ale témeř vše přeložím, je to neskutečný pocit, jak ten systém funguje. A o tom to je, to je to jak znovu získat motivaci a pokračovat dál.
Líbí se mi že kniha má konec :), když pracuji v nějakém softwaru na učení tak ten konec tak nevidím, tady vidím počet stránek do konce a to je fajn, to mě motivuje. Je jasné, že to, že dojdu nakonec neznamená, že budu umět jazyk, na druhou stranu, systém kterým pracuji m idává záruku, že něco budu umět a to je podstatné.
Zjistil jsem, že jsou některá slova a spojení, která mi nejdou ale jejich použití je tak časté, že mám pak pocit, že nic neumím. Udělal jsem si tedy velkou papírovou plachtu a napsal jsem gramatické jevy, slovesa, nepravidelnosti, které celkově snižují moji schopnost mluvit a znervoznují mě.
Paretovo pravidlo funguje všude a věřím, že 20% poznatků v knize ovlivní z 80% to jak budu schopen reagovat v konverzaci. A každý je brzy najde, vycítí, kde má ty slabé stránky a na ty je třeba se zaměřit. Plachta mi přitom hodně pomáhá.
Další zajímavá věc, že pokud chci tvořit otázky, zjišťuji, že úroveň mé konverzace je velmi nízká. Je to jednoduché, většina cvičení a textu je o povídání, vyprávění, ale velmi málo o otázkách, které jsou ale na druhou stranu základem pro konverzaci s někým. Když se nezeptáte nic se nedovíte . Především pak třeba v minulosti "vystřelit" správný tvar jde pomalu, pokud to člověk nenacvičí.
Co s tím ? Začal jsem procházet texty a ptám se na každou větu, to procvičuji s lektorem, procvičuji zároveň různé časy a osoby v té samé otázce. Po nedlouhé době cítím velké zlepšení - doporučuji.
Někdy však nepomůže nic, pak pomáhá jedině můj partner, který obdrží ode mě SMS, že už nemohu a nechci, brzo pak obdržím zprávu nebo telefonát, co, pro mě může udělat, co mě pomůže, že je tady pro mě... a tohle mě vždy nakopne, někdy potřebuji chvilku někdy několik dnů.
Proč to funguje ? No vůči sobě si vždy najdete výmluvu, vůči druhým toho moc nevymyslíte.. Na začátku jste Vy, kdo žádá o podporu v kritických chvílích a na konci je někdo kdo se Vám věnuje a Vy mu chcete naznačit, že si toho času a té energie co Vám dává nevážíte ?... o tom to totiž je
Tak jsem se opět trochu rozepsal, měl jsem čas, dělal jsem dětem pečené plátky brambor, každých 5 min je otáčím a to na třikrát a dělal jsem asi 6 plechů, takže mezičasu bylo dosti.
Omluvte také pokud některé věci píší již po několikáté, ale je to takový časosběr, píšu to, jak mi zrovna učení jde, popisuji celý průběh, který už dnes trvá cca 8 měsíců. Informace, které postupně zapisuji budou sloužit k vylepšení systému mého učení.
všem hezký večer a hodně energie , dobrý systém a vůli ať již pracujete na čemkoliv
